Informační model stavby
Informační model stavby (IMS): Co je digitální dvojče
Informační model stavby je základním pilířem metody BIM. Spojují se v něm všechny informace o stavbě během celého životního cyklu.
Základním pilířem metody BIM je proto informační model stavby (IMS), kterému se také někdy říká digitální dvojče. Není to pojmenování nikterak přehnané. Při využívání metody BIM bychom totiž v každém okamžiku životního cyklu stavby měli mít k dispozici co nejvěrnější kopii skutečné fyzické stavby ve virtuálním světě. Ale stejně jako ve fyzickém světě, i v tom virtuálním, patří ke stavbě mnoho souvisejících informací. Existuje k ní mnoho dokumentů, záznamů o komunikaci a mnoho dalších informací, bez kterých by fyzická stavba nemohla nikdy vzniknout. Stejné informace jsou součástí IMS. Proto se vlastně digitální dvojče začíná rodit mnohem dříve, než vůbec tušíme, jak bude stavba vypadat. První informace o stavbě totiž nevznikají až v počítači projektanta, ale už v okamžiku, kdy se stavebník rozhodne, že bude stavět a začne si ujasňovat a co postaví.
Model není jen 3D zobrazení
V informačním modelu stavby se propojují úplně všechny informace, které se ke stavbě váží – od její grafické podoby, přes informace o vlastnostech všech použitých stavebních prvků, veškerou komunikaci, až po záznamy digitalizovaných procesů. Teprve pokud je dokážeme dát dohromady a propojit, budeme mít skutečné digitální dvojče. A tím se nám otevře cesta ke skutečné práci s digitálními informacemi o stavbě nejen během její realizace, ale po celou dobu jejího životního cyklu. Vztah mezi digitálním a fyzickým dvojčetem musí být oboustranný a dlouhodobě udržovaný. Každá změna u fyzické stavby se musí promítnout do její digitální podoby, a naopak.
Definice říká, že je to soubor obrazových, geometrických a popisných údajů o stavbě, který je umožňuje vést a sdílet v elektronické podobě v průběhu času. Informační model stavby je tedy vlastně souhrnem všech typů informací o stavbě. Je dobré si připomenout, že elektronické ještě neznamená digitální. Pokud si budeme nadále vyměňovat informace e-maily, nikdy nebudeme pracovat skutečně digitálně. Digitalizovat procesy znamená převést všechny v současnosti běžně prováděné činnosti do digitální formy – může jít například o předávání a odsouhlasování, změnové řízení, vzorkování nebo třeba zpracování návrhů a žádostí o změnu. Do prostředí informačního modelu by se měla přenést také veškerá komunikace tak, aby o každém kroku existoval digitální záznam a informace bylo možné skutečně sdílet a přehledně vyhledávat.
Proto je obvykle kompletní IMS postupně ukládán a sdílen pomocí společného datového prostředí (CDE). Zásadním přínosem IMS je totiž možnost sdílení propojených informací o dokumentech, procesech a s tím vším spojené komunikace. Jen tak je možné přijímat kvalifikovaná rozhodnutí podle aktuálních a ověřených informací (vždy je známo kdo a kdy informaci poskytl). Zjednodušeně řečeno, místo stovek e-mailů, telefonátů s pokyny a chaosu v předávání informací budou dokumenty a důležité činnosti sdíleny na jednom místě. A včetně záznamu toho, kdo je vytvořil, editoval, nebo schválil. Snižuje se riziko nedorozumění a chyb, tedy situace, kdy někdo zapomene požadovanou změnu zanést do dokumentace či o změně informovat všechny zainteresované. Informační model se rozrůstá postupně během celého životního cyklu stavby s tím, jak postupně přibývají další dokumenty a informace. Jako samostatné dokumenty jsou jeho součástí například i rozpočet či harmonogram.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/840-informacni-model-stavby-ims
Informační model (IMS)
=digitální dvojče stavby
... je základním pilířem metody BIM. Spojují se v něm všechny informace o stavbě během celého životního cyklu, není to jen 3D zobrazení, ale všechny informace, které se ke stavbě váží – od grafické podoby, přes informace o vlastnostech použitých stavebních prvků, komunikaci až po záznam procesů.
Informační model stavby je tedy databáze informací, které zahrnují kompletní data o životního cyklu stavby - od jejího investičního záměru, přes přípravu dokumentací, výstavbu až po její dokončení a následnou správu. Data lze využít také i při její demolici a ekologické likvidaci. Do této databáze přistupují všichni účastníci v dané fázi, vkládají do ní data a naopak z ní čerpají informace.
Společné datové prostředí (CDE)
Společné datové prostředí: bez sdílení to nejde
Základem metody BIM je možnost sdílet informační model stavby a všechny informace v něm obsažené. To je možné právě díky společnému datovému prostředí (CDE).
Nejcennějším zbožím digitální doby jsou informace. Základní poučka říká, že informace, kterou nesdílíme je mrtvá. Fungování metody BIM je založeno na tom, že všechny zainteresované stavařské profese sdílejí během celého životního cyklu stavby informační model stavby. Ten se postupně, jak stavba prochází jednotlivými milníky rozšiřuje. V každém okamžiku by měl co nejpřesněji reprezentovat skutečnou podobu stavby ve fyzickém světě.
Mnohem více než úložiště
Společné datové prostředí (CDE) je místem, kde žije digitální dvojče. Právě zde je uložen digitální model stavby, ale společně s ním také veškeré dokumenty – ať již digitální nebo elektronické, vážící se ke stavbě. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že jde vlastně o honosně pojmenované úložiště dokumentů. Jenže CDE jde mnohem dál. Pokud v něm má být skutečně uložen informační model stavby, musíme digitalizovat také všechny postupy a přesunout do něj i veškerou komunikaci.
Všechno, co jsme doposud ohledně stavby řešili, by tedy nemělo probíhat prostřednictvím e-mailů, telefonátů, zpráv na mobilní telefony nebo dokonce dopisů, ale právě v CDE. Jeho součástí musí být tedy nastavený kanál určený pro vzájemnou komunikaci, stejně jako již zmíněné digitalizované procesy či činnosti. Právě tady může BIM pomoci s bolavým místem celé řady staveb. Zejména v případě složitějších projektů dochází během fáze přípravy i samotné výstavby k celé řadě změn a úprav.
V digitálním světě existuje totiž o každé změně či kroku nezměnitelný a nesmazatelný záznam. Nebude už tak například moci docházet ke sporům, jestli zadavatel odsouhlasil nějaké vícepráce či vyšší náklady. Záznamy o komunikaci by totiž měly být v CDE a měly by se stát součástí informačního modelu stavby a tím i provázané na další informace, kterých se komunikace týkala.
Bude tedy jasné, kdo o změnu požádal, co bylo jejím obsahem, a kdo změnu schválil. Celý postup může být v digitálním prostředí nastaven tak, aby nemohlo dojít ke změně bez souhlasu odpovědné osoby na straně zadavatele a případně také bez vyjádření projektanta nebo architekta, jako tvůrce autorského díla či v rámci své zodpovědnosti. Zkusme si tedy představit, že dodavatel zjistí potřebu změny typu či druhu omítky. Do CDE tedy zadá žádost o změnu. Tento požadavek automaticky doputuje k odpovědné osobě u zadavatele. V systému bude zaznamenáno, kdo požadavek odeslal, přesně jaké části stavby se týká, v jakém stavu je a případně jak byl vyřízen. Systém může zároveň automaticky, pokud není požadavek zpracován v určitém čase, informovat nadřízeného pracovníka. Stejně tak může být zároveň vyrozuměn projektant či další osoby. Nemůže se tak stát, že někomu „zapadne“ e-mail nebo opomene věc vyřešit. Stejně tak se ale nebude moci dodavatel domáhat zaplacen zvýšené ceny za práci, která nebyla předem schválena.
Místo jediné pravdy
Všechny zainteresované strany se musí moci spolehnout, že informace obsažené v CDE jsou v každém okamžiku platné. Proto bývá někdy CDE označováno jako místo jediné pravdy. Měl by to být tedy informační systém, který umožní nastavit nejen práva přístupu k dokumentům, ale dokáže do sebe také integrovat oprávnění přístupu pro všechny činnosti či procesy, stejně jako komunikaci. Nejčastěji proto bývá dodáván jako cloudové řešení, které umožňuje snadný přístup z webových prohlížečů či mobilních zařízení a zároveň poměrně jednoduše lze nastavit úroveň přístupu a oprávnění všem zainteresovaným osobám. Provoz CDE v rámci vnitřní sítě firmy či organizace je teoreticky sice možný, nese s sebou celou řadu významných požadavků, mezi nimiž vyčnívá například požadavek na otevření vnitřní sítě pro přístup uživatelů z vnějšku, což znamená nemalá bezpečnostní rizika.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/848-spolecne-datove-prostredi-cde
Smluvní standard
Standardizace smluv je cesta k transparentnosti
Každá stavba je trochu jiná a má své specifika. To ovšem neznamená, že by nebylo možné z velké části standardizovat smlouvy o dílo. Přinese to větší jistotu oběma stranám.
Ani nejlepší nástroje pro management informací nepřinesou do stavebnictví tolik potřebnou transparentnost, pokud je nebudeme využívat ve férovém a důvěryhodném prostředí. Cestou, jak napomoci jeho vzniku, je nezastavit standardizaci jen u technických aspektů, ale pokusit se udělat krok ještě dál. Ke standardizaci smluvního prostředí, to znamená, dostat se do situace, kdy budou smlouvy ke stavebním zakázkám vycházet ze stejných principů a budou díky tomu předvídatelné a také transparentnější.
Ve vyspělém zahraničí je to ve veřejné správě běžná věc, stačí se podívat například do Německa či Rakouska. Zkušenosti ukazují, že standardizace smluv je pro stavebnictví nejlevnějším a nejefektivnějším řešením. Právě chybějící standardizovaná forma smluv na veřejné stavební zakázky je zdrojem celé řady problémů s jejich realizací. Logickou snahou advokátů je vytvářet nové a nové smlouvy, které jsou co nejvýhodnější pro tu stranu, kterou zastupují. To způsobuje spory a nejasnosti a je to pro stavebnictví velmi drahé a nevýhodné.
Pochopitelně to neznamená, že smlouva bude úplně totožná pro všechny zadavatele i stavby. Prostor pro specifičnost musí zůstat. Zároveň ale platí, že nelze digitalizovat chaos a pokud chceme (nebo spíše musíme) přenést stavebnictví do digitálního věku, musíme se cestou ke standardizaci smluv vydat.
V řadě zemí světa mají již mnoho let svůj národní standard anebo využívají standard smluv mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC), které se stále častěji uplatňují i v soukromém sektoru. Ke standardizaci stavebních smluv sáhla již celá řada veřejných správ vyspělých států světa. Ukazuje se totiž, že je velmi neefektivní s každou stavební zakázkou znovu a znovu nastavovat a ladit veškeré procesy a pravidla. Využívání standardizovaných smluv zmenšuje prostor pro chyby a omyly, které – jakkoli neúmyslné – mohou často znamenat vysoké náklady navíc.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/843-smluvni-standard
Digitální model stavby
Digitální model stavby (DIMS): mnohem víc než jen 3D
Digitální model stavby v sobě propojuje grafické i negrafické informace a je zobrazením prostorového uspořádání a vlastností stavby v digitální podobě.
Sebekomplexnější informační model stavby (link na text o IMS) by se nemohl obejít bez toho základního, zobrazení prostorového uspořádání a vlastností stavby v digitální podobě. A právě tím je digitální model stavby (DIMS). I když sám o sobě DIMS nestačí, bez něj se opravdu neobejdeme a tvoří základ celého informačního modelu stavby a digitálního dvojčete stavby. Základní DIMS vzniká v CAD/BIM systémech určených pro navrhování stavby. Jak se pak začne stavba rodit, do digitální model se postupně rozšiřuje o informace vložené dalšími stavebními profesemi.
Tady se dostáváme k drobné komplikaci. Mnohdy máme pocit, že DIMS je vlastně taková 3D vizualizace. To je ovšem velmi nepřesné. Kromě grafických informací jsou totiž jeho součástí také informace negrafické, kterým říkáme vlastnosti a mají podobu hodnot v určeném formátu (číslo, datum, text apod.) Vlastnostmi mohou být například rozměry, plocha, objem, požární odolnost, nosnost, právě tak i informace o umístění, záruce, ceně a mnoho dalších. Kromě toho DIMS obsahuje i další negrafické informace pro abstraktní části stavby (např. místnosti, zóny, funkční systémy), které nemají vlastní samostatnou grafickou podobu, ale určitým způsobem sdružují prvky stavby do skupin.
DIMS je cestou je spolupráci
Právě díky propojení grafických a negrafických informací o stavbě, včetně abstraktních částí, je DIMS ideálním prostředkem pro sdílení informací a spolupráci mezi jednotlivými stavebními profesemi. Kromě toho jej může ale velmi efektivně využít státní správa pro propojení informací o stavbě s dalšími agendami. Aby to mohlo fungovat, musí existovat standardizovaný způsob, jakým se bude soubor DIMS ukládat. V rámci společného datového prostředí (CDE) pak vznikne celkový digitální model složený z dílčích DIMS každé části stavby (architektonicko-stavební část, rozvody elektřiny či třeba topení, ZTI, vzduchotechniku atp.) Každý tvoří jeden soubor v nativním formátu konkrétního CAD/BIM systému a v případě potřeby je v rámci CDE lze vzájemně kombinovat tak, jak to potřebují jednotlivé profese.
Pro účely sdílení a uložení veřejné zakázky se DIMS převedou do otevřeného formátu IFC. Je ovšem potřeba zajistit, aby struktura dat ukládaných do DIMS byla stejná. Což zjednodušeně znamená, že všechny software musí vědět jak data nazývat a kam jejich hodnoty do DIMS zapisovat. Toto pravidlo bude pro veřejný sektor upravovat datový standard staveb (DSS). Pokud budeme využívat standardizovanou strukturu souboru DIMS uloženého do otevřeného formátu IFC, bude moci každá ze stavařských profesí používat své nástroje a aplikace, na které je zvyklá, a přesto budou moci sdílet informace a pracovat s DIMS. Také státní správa bude moci propojit své informační systémy přímo s digitálními informacemi o stavbě.
V rámci DSS bude možné sestavit tak zvané datové šablony, které určují sadu digitálních informací v podobě jednotlivých vlastností. Části vlastností z těchto datových šablon pak mohou posloužit pro přímé propojení s dalšími digitálními agendami státu. Vznikne tak například část datových šablon pro účel užití v digitálním stavebním řízení definující rozsah informací potřebných pro vydání stavebního povolení, stejně tak jiná část stejných datových šablon umožní pomocí jiného účelu užití přenést informace o stavbě přímo do digitální technické mapy. Řadu činností, které dnes zbytečně zatěžují pracovníky stavebních úřadů, půjde zcela či částečně automatizovat. Díky tomu získají nástroj, který je pomůže zbavit obav z přehlédnutí či neúmyslné chyby, a také jim významně usnadní práci při posuzování žádostí o povolení.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/841-digitalni-model-stavby-dims
CDE = místo jediné pravdy
Pro řízení stavby metodou BIM je nutnou podmínkou společné datové prostředí CDE (Common Data Environment). To je prostředí, kam mohou přistupovat všichni zúčastnění v dané fázi stavby a kde mají možnost sdílet důležité informace. Kde také naleznou vždy jejich aktuální podobu. CDE není jen chytré uložiště dokumentů, ale slouží především k digitalizaci procesů a komunikace, včetně jejich nesmazatelné digitální stopy..
Datový standard staveb
Datový standard staveb (DSS): cesta ke spolupráci
Každá z mnoha stavařských profesí pracuje se svými nástroji, každá potřebuje svůj pohled. Datový standard staveb umožní neztrácet informace a spolupracovat.
Aby mohly všechny různorodé stavařské profese v digitálním světě bez problémů spolupracovat, musí být možnost načíst informace od profese, která s modelem pracoval před nimi. Je zbytečným mrháním časem a silami, když musí stále dokola doplňovat ta samá data, vlastnosti či cokoli dalšího. Proto je nezbytné, aby byla data DIMS vytvářena a ukládána ve standardizované struktuře. Připravovaný Zákon o BIM přitom stanoví: „Digitální model stavby se pořizuje elektronicky v jednotném datovém standardu v otevřeném strojově čitelném formátu stanoveném prováděcím právním předpisem s využitím technické normy.“ Díky tomu jej lze načíst různými nástroji. Každá ze stavebních profesí potřebuje totiž svůj pohled na stavbu – potřeby projektanta se liší od potřeb rozpočtáře, a ten zase od potřeb zadavatele či správce budovy. Vzájemné předávání dat DIMS zajistí datový standard staveb (DSS). Ten definuje strukturu ukládaných informací pomocí datových šablon a využívá, dnes již široce akceptovaný, otevřený formát IFC pro jejich uložení. Standardizovaná struktura informací dává všem výrobcům stavebního (ale i nestavebního) software možnost integrovat předpis DSS do svých aplikací a zajistit vzájemnou přenositelnost.
Sdílení potřebuje standardy
Ani umístění informací do digitálního modelu stavby a do jednoho místa ve společném datovém prostředí ještě nemusí znamenat, že informace z něj budou moci využívat všechny stavební profese. Jedním z klíčových atributů digitalizace je proto standardizace.
Datový standard staveb (DSS) se rodí ze spolupráce
Protože má být DSS základem pro spolupráci všech stavařských profesí napříč celým životním cyklem staveb nemůže vzniknout od zeleného stolu, ale musí být výsledkem širokého koncensu. Cestou k jeho nalezení je dedikovaná struktura pro tvorbu Datového standardu staveb, která byla vytvořena v rámci organizačního diagramu odboru Koncepce BIM. Jejím úkolem je také koordinace práce jednotlivých OTO týmů (více na www.koncepcebim.cz), do kterých jsou zapojeni i externí odborníci.
Samozřejmě není možné, aby všechny stavební profese využívaly stejné programy. Nicméně je potřeba, aby všechny využívané programy byly schopny načíst ty informace z digitálního modelu stavby, které tu kterou profesi zajímají. Kromě toho nám standardizace umožní vytvořit data, která budou strojově zpracovatelná a také opakovatelná. Tedy budou skutečně digitální.
Datový standard staveb vznikl v rámci činnosti odboru Koncepce BIM při České agentuře pro standardizaci a je je připravován, aby mohl pro sdílení využívat formát IFC, který je i mezinárodně akceptován jako standard pro sdílení informací a už dnes jej podporuje většina velkých softwarových výrobců v oboru stavebnictví.
Datový standard staveb (DSS) ale není vázán výlučně na tento formát. Jeho úkolem je definovat strukturu dat tak, aby bylo jasné, jaké informace se na jakém místě nacházejí. DSS tedy není nově vytvářeným formátem ani novým typem souboru, stanovuje pouze pravidla, jak s daty uvnitř souboru DIMS nakládat. To znamená, že výrobci budou moci jeho podporu snadno implementovat do svých aplikací a umožnit načítání informací z DIMS přímo do nástroje, který používá příslušná stavební profese – a bude úplně jedno, že projektant, rozpočtář i třeba revizní technik potřebují z digitálního modelu stavby úplně jinou sadu informací.
Kromě toho umožňuje DSS využívat tak zvané datové šablony, což jsou v podstatě definované sady informací potřebné v tom kterém okamžiku životního cyklu stavby. Například revizní technik požární ochrany může pomocí datové šablony určit, jaké informace o stavbě potřebuje, aby ji mohl správně posoudit. Má to ale ještě jednu podmínku – všechny nástroje musí nejen data ukládat ve stejné (nebo známé) struktuře, musí zároveň mluvit stejným jazykem. Nyní samozřejmě mluvíme o jazyku datovém, zjednodušeně řečeno, musí stejné části staveb označovat stejně. Tím jazykem je klasifikační systém.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/847-datovy-standard-staveb-dss
Digitální model stavby (DIMS)
= mnohem víc než jen 3D model
... v sobě propojuje grafické i negrafické informace a je zobrazením prostorového uspořádání a vlastností stavby v digitální podobě. Je tak tvořen z prvků obsahujících grafická i negrafická data, např. polohu, geometrické a fyzikální vlastnosti, textová uživatelská data atd.
Základní DIMS vzniká v CAD / BIM systémech určených pro navrhování stavby a zjednodušeně lze říct, že zatímco v CAD systémech projektanti pracují s čarami bez informačních hodnot, s čarami kategorizovanými pomocí uživatelských hladin, tak v BIM pracují projektanti s jednotlivými stavebními prvky rozdělenými do systémových kategorií (elementů).
Klasifikační systém CCI
Klasifikační systém CCI: Potřebujeme mluvit stejným jazykem
Základem úspěšné spolupráce je schopnost domluvit se. A k tomu je potřeba chápat stejné věci stejně. Takovým společným jazykem je klasifikační systém.
Klasifikační systém zajistí, že všechny používané nástroje budou konkrétní věc interpretovat stejně, i když se na ní každý z nich dívá z trochu jiného pohledu. Díky tomu bude možné, aby všechny stavební profese, ale spolu s nimi všechny orgány veřejné a státní správy, mohli využívat ty programy a aplikace, na které jsou zvyklí, a které potřebují pro svou práci. Přesto ale měli k dispozici informace a údaje, které vytvořil někdo další.
Od pozemku po stavební prvek
Klasifikační systém je v podstatě zorganizoavaný seznam tříd (databáz), která každé jedné věci přiřazuje jedinečný kód složený z kombinace číslic a písmen. Přičemž své třídy má vše od stavebních entit (tedy druhů staveb) přes vybudované prostory a funkční či technické systémy, až po jednotlivé komponenty. Tabulek je celkem pět: Stavební entity, Vybudované prostory, Funkční systémy, Technické systémy a Komponenty. Provázáním tabulek CCI jako konvence můžeme přesně popsat libovolný prvek na stavbě a informace o něm provopojit v celém životním cyklu. A je v podstatě jedno, jestli nás zajímá stavební entita (například Stavba pro bydlení - Rodinný dům) nebo komponenta (to může být klidně malá Zenerova dioda použitá v rámci přepěťové ochrany). Pokud vše správně zatřídíme na počátku, kdykoli během životního cyklu stavby budeme moci zobrazit souvidející informace - třeba se podívat na všechny přepěťové ochrany v rodinném domě, nebo dokonce v několika rodinných domech v naší správě.
Když pak jakémukoli stavebnímu prvku jednou určíme klasifikaci, kdokoli bude s informacemi pracovat po nás, jednoznačně jej dokáže identifikovat.
V Česku se v současné době pro využití u staveb veřejné správy ověřuje klasifikační systém CCI. Ten vznikl v rámci mezinárodní spolupráce několika zemí EU, včetně České republiky. Díky tomu, že jsme se stali také spoluzakladateli mezinárodní organizace Construction Classification International Collaboration (CCIC), máme jistotu, že budeme moci ovlivňovat i jeho další vývoj. Mezinárodní charakter klasifikačního systému CCI navíc umožňuje sdílet zkušenosti s jeho využíváním a zaváděním napříč více zeměmi. Tím máme možnost získat široké know-how a nemusíme tak vymýšlet či zkoušet něco, co již za nás ověřil (úspěšně či neúspěšně) někdo jiný.
Zrychleme stavební řízení
Použití klasifikačního systému může být ale mnohem širší. Část klasifikačního systému CCI lze totiž využít při klasifikaci území, což v brzké budoucnosti umožní propojování jednotlivých územních plánů měst a obcí napříč celou Českou republikou. Jednoznačná klasifikace území, staveb a jejich částí nám navíc otevře cestu k výraznému urychlení a usnadnění stavebního řízení. Už nyní probíhá v rámci spolupráce odboru Koncepce BIM ČAS s Českým statistickým úřadem ověřování možností, jak propojit informace z digitálního modelu stavby zakomponovaných do nově připravovaného registru identifikačních čísel stavby (IČS), přímo do statistických registrů a databází. ČSÚ tak bude mít díky tomu v téměř reálném čase neustále aktualizované údaje. Nikoliv jednou za 10 let.
V rámci spolupráce s dalším důležitým partnerem, kterým je Český úřad zeměměřický a katastrální (ČÚZK) je dalším ověřovaným účelem užití klasifikace CCI je jeho využití Registrem územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN). Samozřejmě se přímo nabízí také využití klasifikace CCI v rámci Základní báze geografických dat České republiky (ZABAGED), která je komplexním digitálním geografickým modelem území České republiky. Na ni je také zaměřen jeden z dalších ověřovaných účelů užití. Tento přístup nám umožní do budoucna sbírat, třídit a především propojovat data o stavbách z různých zdrojů a registrů. Digitalizace nám dává do rukou zajímavý nástroj v podobě IČS, klasifikace a možnosti využití datových šablon DSS. Pokud jej dokážeme na začátku správně nastavit, tak se nám do budoucna otevírají obrovské možnosti různých analýz a přehledů, které nám pomohou lépe se rozhodovat a využívat naše území a stavby.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/846-klasifikacni-system-cci
Oceňování staveb
Otevřený rozpočtový formát (ORF) umožní sdílet stavební rozpočty bez ohledu na digitální nástroj, kterým jsou vytvořeny. To zbavuje jak zadavatele, tak dodavatele závislosti na jednom dodavateli rozpočtovacího programu. Zejména dodavatele to zbaví rizika, že zadavatel nebude schopen jejich digitální stavební rozpočet správně načít a bude tak znevýhodněn ve výběrovém řízení. Na jeho vytvoření ORF spolupracuje s odborem Koncepce BIM ČAS pět ze sedmi dodavatelů softwarových nástrojů pro tvorbu stavebních rozpočtů.
Efektivnější práce rozpočtem a větší přehlednost
Již dnes vzniká množství digitálních dat o stavbách, během jejich životního cyklu, ale často dochází ke ztrátě některých informací. Digitální data se totiž často převádějí do Excelu a pak zpětně pracně převádějí do jiných softwarových řešení. I když většina stavařů již dnes pracuje na počítači, každý používá jiné nástroje. Proto je často problém efektivně a zaručeně předávat si data v digitální podobě. Cílem Koncepce BIM je pomoci sjednotit strukturu stavebních dat prostřednictvím Datového standardu staveb (DSS). To umožní sdílet data z celého informačního modelu stavby během životního cyklu stavby. Je přitom zásadní, aby byl do celého procesu efektivně zapojen i rozpočet a s ním související činnosti.
Datový standard staveb bude mimo jiné definovat strukturu dat ukládaných do otevřeného formátu IFC. Díky tomu bude možné s digitálním modelem efektivně pracovat v různých nástrojích, které používají stavařské profese. Spolupráce klíčových dodavatelů software pro tvorbu rozpočtů na rozšíření formátu IFC o rozpočty jim umožní nabídnout přidanou hodnotu pro všechny projekty, kde vznikají digitální modely. Neznamená to ale, že by rozpočet musel vždy existovat jako součást samotného modelu stavby. Formát ORF bude umožňovat přenášet i jen rozpočet samotný tak, aby ho bylo možné využívat na všech stavbách ihned. Při tvorbě rozpočtu se ale čím dále víc využívá předností digitálního modelu a tak provázání rozpočtu v jednom formátu má velkou perspektivu do budoucnosti. Rozpočtář si tak bude moci například zobrazit celkovou plochu vnitřních stěn stavby a hned vidět jak se promítají v rozpočtu.
Otevřený rozpočtový formát umožní nejen přenášet data pro základní proces poptávka/nabídka, ale i cenové poklady pro změny a dodatky a samozřejmě u měřených kontraktů i výkazy měsíční prostavěnosti. Vše navíc může probíhat v digitální podobě, což výrazně zvyšuje efektivitu a kvalitu přenášených informací. I proto se ČAS zavázala v uzavřeném memorandu k záměru zajistit spolupráci klíčových veřejných zadavatelů, aby se formát ORF stal jediným formátem pro oblast oceňování v režimu veřejných zakázek. Což má již první výsledek začleněním expertů ze SFDI, ŘSD a SŽ do přípravy formátu.
Výhoda pro rozpočtáře i zadavatele
I u rozsáhlých staveb je dnes rozpočet dodáván v podobě velmi komplikované tabulky o mnoha řádcích a sloupcích. To s sebou nese značnou neefektivitu při přenosech, nejistotu při zacházení s daty v nich uložených a především riziko chyby. Naopak při budoucím propojení rozpočtu s digitálním modelem stavby, který připravovaný formát ORF umožňuje, se bude v jeho částech mnohem snadněji orientovat a posouzení nabídky se tak výrazně zefektivní. Pro všechny veřejné zadavatele je rozpočet jedním z klíčových parametrů stavby, proto potřebujeme, aby jeho data byla zaručeně otevřeně předávána a sdílena. Jednotný otevřený datový formát pro pozemní i dopravní stavby nezávislý na softwarové platformě je velkým příslibem do budoucna.
Uživatelé všech systémů pro rozpočtování získají jistotu, že budou moci přímo ve svých nástrojích efektivně oceňovat nabídky obsahující digitální model stavby (BIM) pořízené v jiných systémech. Díky tomu budou moci zadavatelům nabídnout digitální model rozpočtu ke sdílení v otevřeném formátu se všemi výhodami, které to přináší. Pro obě strany zmizí riziko, že se nepodaří digitální data správně načíst či odevzdat, což by pro uchazeče o veřejnou stavební zakázku mohlo snížit jeho šance uspět. Formát ORF má velkou naději se stát standardem pro celou oblast rozpočtů, nikoliv jen veřejných zakázek. Těžit z jeho přínosů mohou totiž i soukromí zadavatelé.
Zdroj článku: https://www.koncepcebim.cz/845-ocenovani-staveb